SK Bacardi Letovice

Bylo, nebylo… Tak nějak začínají všechny pohádky. A všechny pohádky mají další společné rysy, jako je zápletka obvykle zosobněná mnohahlavým drakem a následným a všemi tolik požadovaným šťastným koncem. I náš včerejší zápas proti HC Lysice by se mohl svým scénářem řadit do zmíněného literárního stylu. Pravda, soupeře si jako draka bez nám chybějící dětské fantazie (či dávky kouzelných houbiček) těžko představit, ale zkusit to pro tentokrát můžeme. 

Patrně se rychle rozkřiklo, že jsme minulý zápas s TJ Sloup celkem s přehledem vyhráli, což se odrazilo na účasti hráčů Bacardi na tomto utkání. Minule jsem byl v šoku, že jsme se sešli ve slušném počtu 13+1, včera jsme tento rekord překonali, když na led nastoupilo 15 hráčů a jeden golman. Nechci ani domýšlet, kolik nás bude příště… Do brány se tentokrát postavil notně vyzáblý Michal, alias „Doctor“, který dle jeho slov prodělal brutální odtučňovací kůru pomocí nové a revoluční diety nazvané „vyser co můžeš“. A očividně zabrala, jeho brankářské kalhoty jsme mu museli v pase omotat narychlo sehnaným lanem, jinak by jimi propadl skrz. Složení jednotlivých útočních i obranných řad se oproti minulému utkání nezměnilo. Jediný, kdo si musel zvykat na novou pozici, byl Marcel, který si polepšil z centra třetího útoku do první obrany. Když se Marcel tuto informaci dověděl, souhlasně a  vcelku smířlivě kývl a naklonil se k Doctorovi s otázkou, zda mu na další zápas pujčí brankařskou výstroj. Ještě jedna zvláštnost tohoto utkání a opět spojená s Marcelem – den před utkáním bylo to slavné výročí, kdy Marcel přišel na tento svět, a tak si dovolil donést pár piv a iontových nápojů. Někteří se toho chytli a jali se zjišťovat, kdo má další v týmu narozeniny.

Pojďme k zápasu. Jak jsem psal, čekal nás tým HC Lysice. Utkání s tímto soupeřem jsou vždy zdravě sportovně vypjaté a nic jiného se nedalo čekat i nyní. A bylo to tak. Hned od prvního buly se hrál vcelku svižný hokej s maximem nasazení z obou stran, ale bez větších šancí. Obrany jasně dominovaly a brankaři moc práce neměli. I proto první třetina skončila smírně 0:0. Od druhé třetiny se hra mírně zklidnila, přibylo šancí a začaly padat i branky. K naší radosti jsme první vstřelili my, kdy jsme na nás naprosto nezvykle využili přesilovku – od modré tvrdě vystřelil Pavel „čistič“ a těsně před brankařem Lysic šikovně tečoval ochlasta František – 1:0. Naše nefalšovaná radost netrvala však dlouho, i soupeř si svým tlakem a rychlým bruslením vytvořil šance a jednu z nich proměnil ve vyrovnávací gól. Opět začal urputný boj o každý kousek ledu. Všem bylo jasné, že dnes se žádná gólová přestřelka konat nebude a že zvítězí ten, kdo první strhne vedení na svoji stranu. A opět jsme byli šťastnější my. Toník vyslal svou přesnou nahrávkou do úniku Dušana, který si to pelášil k bráně Lysic jako by mu bylo 20. Proti byl však lysický obránce, který stíhací jízdu zakončil skokem a snahou vypíchnout koutouč z Dušanovy hokejky. Ale na Dušana si nepřišel, přece jen je to zkušený harcovník a s přehledem si pokryl puk. Pomalu zvedáme ruce, když v tom se Dušan klátí k zemi jak podťatý…tedy ne jak, ale doopravdy podťatý. Všechny pohledy se zaměří na rozhodčího. Zvedne ruce a skříží je nad hlavou na znamení trestného střílení? Chvílku nás sudí napíná… a ano, trestné střílení! Podle nových pravidel musí jet ten, kdo byl faulován – pro nás dobře, že je jím Dušan. Ještě než vyjel vstříc penaltě, začali jsme se na střídačce hromadně objímat radostí, jelikož jsme si byli jistí, že ji promění. Většinou se takováto předčasná radost nevyplácí… ale vyplatila se. Dušan mazácky vykoupal golmana soupeře a vedeme 2:1!

Dovolím si napsat, že od této chvíle jsme byli mírně lepší mužstvem a dařilo se nám pokrývat nebezpečné nájezdy rychlých útočníků Lysic. Ve třetí třetině se nám povedlo vstřelit další dva uklidňující góly a zdárně jsme tak dovedli zápas do vítězného konce. Jo, málem bych zapomněl zmínit branku našeho obránce Tondy. Toník celý zápas lítal jak utržený z řetězů a svůj výkon korunoval i vstřelením branky. Po zápase se pak vše vysvětlilo, Tonda se přehmátl a místo Marcelem doneseného plzeňského piva si dal zmíněný ionťák (přeci jen má Toník již horší zrak…tedy na svůj věk jej má ještě skvělý, co by za něj dal kdejaký jiný důchodce…) a jeho tělo pod vlivem těchto jemu neznámých látek jelo minimálně na 200%. Patrně musel hned další den navštívit svého kardiologa, ale věřím, že je v pořádku.

Co dodat, zápas to byl opravdý hokejový, oba týmy hrály čistě a přesně takto by měly vypadat všechny zápasy. Navíc jsme i vyhráli…takže jak říkám – takto by měly vypadat všechny zápasy

A tak bacarďáci zkolili 14-ti hlavého lysického draka a pokud neumřeli, žijí šťastně dodnes…a pohádky je konec.