SK Bacardi Letovice

Přešlo léto, na úmorná vedra si už nikdo ani nevzpomene, listí nedobrovolně opustilo větve svých stromů a to je jasná známka toho, že je opět načase zakrojit do nové hokejové sezóny. Po té loňské, výkonově i výsledkově naprosto tragické, se nakonec vedení týmu SK Bacardi Letovice dohodlo s majiteli a sponzory a odložili prodej licence do jiného města… Manažer týmu značně zapracoval na složení družstva a podařilo se mu zepár velmi zajímavých „nákupů“. Ale o tom někdy příště, možná. Jak jsem psal, nastal čas a v neděli 23.10 nás v Blansku čekal první ostrý souboj o body do tabulky okresního přeboru (nebo co to hrajeme). Soupeřem nám byl TJ Sloup, se kterým jsme měli tu čest odehrát jeden přípravný zápas.

Při příchodu do šatny leckdo z nás nevěřil vlastním očím, celou půlhodinu před zápasem jsme byli v kompletním složení, což čítalo 13 „kusů“ + 1 brankař. Vzpomínky na loňské zápasy v 7 lidech byly tytam. Příprava na utkání se dokonce obešla bez obvyklých scén typu „Mám jen černý dres, nevadí to ikdyž hrajeme v bílých?“ nebo „Já tu starou zabiju, nabalila mi jen jednu brusli…“. A aby bylo všechno jinak než minulý rok, vynechali jsme předzápasový rozbor taktiky a spokojili jsme se s heslem „Podíváme se, jak to hrají a pak uvidíme“. Při rozbruslení jsme si nemohli nevšimnout i několika diváků – přisuzuji to však tomu, že venku bylo dosti nevlídné počasí a v místním kině zrovna nehráli žádnou komedii, a tak se několik odvážlivců přišlo zasmát alespoň na zimák.

No nic, pojďmě k utkání samotnému. Od prvním minut to byl spíš boj než koukatelný hokej (což se odrazilo i v přesunu oněch diváků k bufetu), ani jeden tým neměl vyloženě navrh a ani moc šancí se nezrodilo. Úvodní gól vstřelil náš soupeř z nenápadné střely. Naštěstí zanedlouho na to rozebral náš první útok obranu Sloupu a puk po ose Toník, Dušan menší a Dušan větší doputoval do branky. Vstřelené góly klid na hokejky nepřinesly a dál se vedl souboj o to, kdo vytvoří více zkažených nahrávek. První třetina skončila spravedlivým poměrem 3:3, se kterým jsme odcházeli i do šatny.

Z druhé třetiny si nic moc nepamatuju, jen mi utkvělo v paměti časté odbíhání Franty někam za roh. Nepřikládal jsem tomu velkou váhu až do doby, kdy měl jít na led a opět někam odběhl. Následně stačil letmý pohled na výraz ve Frantove tváři a součet byl jasný – 10x pivo, 12x vodka+džus a kdo ví, co ještě. Za zmínku stojí i akce našeho ostrostřelce Marcela. V rohu za soupeřovou brankou svým důrazem vybojoval puk, udělal velký oblouk ke středu hřiště a zde uznal za vhodné vypustit svou obávanou střelu. Až sem nic zvláštního. Své dlouhé ruce vyprovokoval k děsivému nápřahu, když v tom se k nohám poroučel obránce Sloupu, který buď měl v plánu skočit do Marcelové střely (pak to byl holý nerozum) nebo prostě spadl, ale tak nešťastně, že klouzal do Marcelem zamýšlené trajektorie střely smět dolní roh branky. Bohužel pro ležícího beka se Marcelovi nezadařilo zastavit onen nápřah známý jako „sundám všechny světla“. Puk k Marcelově očividné lítosti neskončil za zády brankáře, ale v obličeji zmíněného beka, který si tak odnesl tržnou ránu (doufám, žě nic vážnějšího se onomu hráči nestalo a že bude brzy v pořádku). Od této chvíle se Marcelovi už neříká „Palič“, jak je dlouhá léta znám, ale „Vrah“. A pro hnidopichy, druhá třetina byla chudá na góly, naštěstí jedinou, která v této části hry padla, byla do branky Sloupu. A tak stav po dvou třetinách byl 4:3 v nás prospěch.

Ve třetí třetině jsme se patrně uklidnili, zvykli si na fakt, že máme v týmu 5 nových, ale velmi zkušených hráčů a to se záhy projevilo v narůstajícím skóre. Po 60 minutách hry svítilo na světelené tabuli pro nás velmi lichotivých 9:4 a my si opět po více jak roce mohli užívat toho slastného pocitu z vítězství. Velká pochvala golmanovi Vladimírovi, který si poradil s mnoha nebezpečnými střelami Sloupu. Dík patří i všem hráčům v poli, všichni makali a dali do hry vše (někteří dali ještě více i mimo hru do koše za střídačkami …nezávidím správci zimního stadionu, který jej pak musel vynášet).