SK Bacardi Letovice

V rychlém sledu po nevydařeném vstupu do nové sezóny náš tým čekal další zápas. Opět jsme hráli na „domácím“ ledě v Boskovicích. Začátek utkání byl nahlášen na 17.hodinu, což podle zaběhlých zvyklostí by mělo znamenat sraz týmu nejpozději v 16.30. Ale patrně příliš náročný sobotní oběd či delší „rozloučení“ s manželkami zapříčinili, že ještě necelých 5 minut před úvodním hvizdem rozhodčích nebyl náš tým kompletní. Naštěstí opozdilci jsou přeborníky v rychlosti oblékání výstroje a tak během pár prvních střídání letmým pohledem zjišťuji, kdo vlastně byl takový blázen, aby opustil své plačící ratolesti a jiné příbuzenstvo a přišel předvádět činnost z dálky možná připomínající hokej.

Vstup do utkání jsme neměli úplně nejhorší. Po pár minutách se v brankovišti svým pověstným důrazem prosadil Dušan, který mazácky zasunul puk mezi nohami bezmocného golmana soupeře. Po hříchu to byl na dlouho dobu úspěch jediný. Od tohoto momentu převzal otěže zápasu pevně do svých rukou tým Březiny a třemi brankami otočil skóre na 3:1 ve svůj prospěch. S tímto výsledkem jsme odcházeli notně překvapeni do kabiny. Přece jen loňské výsledky s tímto soupeřem byly pro nás radostnější a tak jsme trošku očekávali, že budeme slavit i tentokrát.

V šatně o velikosti ne o mnoho větší než záchodová kabinka letovického nádraží jsme si řekli pár klasických frází pečlivě nastudovaných v knize „Hokej pro samouky“ a odhodlaně šli vstříc dalším bojům. Naše zvýšená snaha přinesla své ovoce v podobě dalšího zásahu Dušana. Toto snížení na rozdíl pouhé branky vlil do našich myslí značný optimismus, který ale zapřičinil snad ještě větší nemohoucnost v rozehrávce a vůbec v kombinaci. Když ani několikátá šance dřeváka večera s číslem 87 na dresu neskončila gólem, začal tým Březiny vyučovat v předmětu zvaném produktivita a dvěma rychlými brankami navýšil skóre na hrozivých 6:2. Naštěstí se opět prosadila naše nová posila Dušan a zkompletoval tak hattrick. Podle tradic jsem očekával záplavu čepic hozených na led na oslavu střelce. Jediný, kdo měl v blízkosti ledové plochy pokrývku hlavy byl náš spoluhráč Honza, který tentokrát sledoval zápas v civilu. Ale ten známý rituál odmítl s ubohou výmluvou, že je to oblíbená rádiovka s láskou pletená jeho maminkou.

Když po několika minutách úporného dobývání soupeřovy svatyně prostřelil vše, co mu stálo v cestě, tvrdý bek a opora našich zadních řad Pavel, svitla nám ještě naděje. Tu ale brzo utnuli útočníci Březiny, kteří sedmým zásahem do naší branky definitivně rozhodli o osudu tohoto utkání.

Tým Březiny zaslouženě zvítězil, předvedl bojovný a kompaktnější hokej než soupeř a případné chyby s přehledem napravil pozorný brankář. Na druhou stranu náš výkon nebyl z nejlepších, i přes velkou snahu nám opět velký problém dělaly základní pravidla úspěchu jako je bruslení, nahrávky a i případné přesnější zakončení, když už jsme se k nějakému dostali.

Ale není třeba házet hokejku do žita. Když si vzpomeneme na výkony z konce loňské sezóny, kdy jsme se nebáli kombinovat, nahrávky daleko častěji nacházely čepele našich hokejek a každý plnil své „poziční“ povinnosti, budeme opět schopni hrát s každým soupeřem a některé z nich i porazit. Dvě porážky ještě nic neznamenají. Čeká nás teď dvoutýdenní (patrně reprezentační) přestávka. Ideální čas nabrat novou energii a hlavně chuť do hokeje

Po utkání následovala dlouho avizovaná valná hromada (při již zmíněné velikosti kabiny toto slovní spojení platilo do písmene). Někteří netrpěliví spoluhráči lační po co nejrychlejším odjezdu směr sladký domov se pokoušeli zahájit schůzi, i když byla ještě půlka týmu ve sprchách. To však rezolutně odmítl nekompromisní manažer týmu s odkazem na článek stanov pojednávajícím něco o usnášenischopném počtu hlasujících. Naštěstí nemáme mezi sebou manekýny, na jaké jsem zvyklý z jiných týmu, kdy je mnohdy taška s hokejovou výstrojí poloviční té kosmetické, kde nesmí chybět od šampónů, předšampónů, pošampónů, kondicionérů až po pro mě záhadné přípravky podporující růst toho či onoho samozřejmě nejvyšší kvality, za které by se nemusely stydět ani hollywoodské hvězdy dámského pohlaví. Ale zpět ke schůzi. Hned první bodem bylo asi nejdůležitější téma a tím bylo „Jestli a jak se bude kolektivu revanšovat střelec hattricku“. Všichni jsme jednoznačně byli pro, jediný nesouhlas jsem zaslechl z míst, kde seděl Dušan (nechápu proč…). Pak jsme přešli k méně závažným tématům, jako byla volba nebo spíše potvrzení kapitána, jeho asistentů a dalších pozic realizačního týmu. Nejúspěšnějším se stal Jaryn, který kromě kapitána bude vykonávat nesmírně zodpovědné a hlavně prestižní funkce nástěnkáře a květináře. Další program valné hromady se již nesetkal s velkým zájmem osazenstva a následná diskuze byla ignorována úplně. V době oficiálního zakončení byla většina týmu již ve svých vozidlech cca 10 km od zimního stadionu.